Doufajíce v naplnění příznivé předpovědi počasí, uspořádal MK Severka 22. a 23. srpna v areálu RC Modelparku Suché „Víkend Elektrovětroňů“. V sobotu klání „malých“ RCEV a v neděli „dospělých“ F5J.
Po loňských zkušenostech jsme se snažili zkvalitnit organizaci, tak aby soutěž nikde nezadrhávala a piloti se mohli soustředit pouze na svoji „práci“. To jestli se to podařilo nechť posoudí sami účastníci.
Na sobotní soutěž RCEV si přijelo poměřit své umění 15 pilotů, které krom pořadatelů přivítala modrá obloha bez mráčku a slabý vánek. Všechno potřebné harampádí bylo na ploše přichystáno a odzkoušeno z předchozího dne, takže časový plán mohl být téměř do minuty dodržen nebýt opozdilců: Radka a Reného Novotných z Chomutova a Jirky Mihulky z Ústí. Zkrátka ti co to měli nejblíže, dorazili jako poslední!
Průběh vlastní soutěže, která odstartovala krátce po deváté hodině, lze popsat jako jízdu na horské dráze. Nejdřív pěkně pomalu, polehoučku nahoru tak jak se postupně rozehřívali piloti i okolní vzduch. Termické orgie vyvrcholily těsně před přestávkou čtvrtým kolem, kdy ustal i ten slabý vánek a celou oblohu nad letištěm zakryl velký mrak. V tu dobu by létala i ta pověstná vrata od hangáru a byly k vidění i modely na plných brzdách, bránící se dalšímu stoupání do nevidím.
Po čtvrtém kole proběhla plánovaná půlhodinová přestávka pro občerstvení soutěžících, pozemního personálu i pořadatelů, ke kterému většina samozřejmě využila stánek s grilovanými dobrotami a točeným pivem, který tvoří již nedílnou kulisu všech místních akcí.
Do pátého kola tak piloti vstupovali jak s dobrým pocitem uvnitř, tak s jistotou „že to tam je“. Jenže ne nadarmo se říká, že co jde nahoru, musí zase dolů. I přes jistící vypínací výšky nalétala většina borců jen podprůměrné časy. A dílo zkázy pak dokonalo kolo šesté, ve kterém většina modelů za letu připomínala cihlu s křídly. Nejenže to nikde nenosilo ale, zato téměř všude to padalo. V tomhle kole se do alespoň deváté minuty prolétali pouze dva piloti, zatímco rovnou šest si připsalo škrtačku!
V posledním sedmém kole se podmínky lehce zlepšily ale i tak lety „do plných“ byly spíše výjimkou.
Během soutěže ani po jejím ukončení nebyl vznesen žádný protest a mohlo se přistoupit k oficiálnímu vyhlášení výsledků.
Stupně vítězů tak nakonec obsadili: 
1. Radek Novotný
2. Miroslav Kotula
3. Jiří Váňa
A protože areál RC Modelparku Suché je takový malý modelářský ráj, nebylo se potřeba po skončené soutěži nikam uchylovat. Večerní posezení u ohně, u opékaných špekáčků, masa, soudku kyselých okurek a něčeho dobrého na zapití se ke spokojenosti všech zůstavších protáhl až k půlnoci.
Probuzení do chladného nedělního rána s vanoucím čerstvým větříkem dávalo tušit blížící se nelehké boje v královské kategorii F5J.
Po odstoupení Míry Kopeckého a Honzy a Vojty Kubiců se konečný počet startujících ustálil na číslovce 10. Není to, bůh ví co, ale tato soutěž byla od počátku plánována spíše jako zkušební. Na druhou stranu se díky tomu mohlo létat nadstandardních 8 kol bez finále. Ve startovním poli se proti sobě, tváří v tvář postavily 3 čistokrevné F5J speciály Pike Perfection, 2 bývalá F3J a 5 malých modelů RCEV.
S postupem času se nad plochu letiště vrátilo slunce, aby ještě více zamotalo průběh větrné soutěže. Na obloze tak bylo vždy k vidění několik odlišných strategií současně. Od pouhého postávání proti větru, přes traverzování nad návětrnými hranami až po kroužení v rychle se přesouvajících stoupácích. Ty byly hodně nestálé. Občas dovolily pilotům několik velmi nadějných otoček, aby se v zápětí rozpadly a ponechaly modely vlastnímu osudu. Zvláště efektní (tedy pro diváka) byl 4. let Standy Perkoviče, jehož Pike se přes celou délku letiště proti větru předčasně vracel na místo přistání. Ve chvíli kdy model ve výšce zhruba pěti metrů míjel nejvzdálenější startoviště prolétl bublinou a jeho pilot okamžitě zareagoval. V utažených kruzích začal razantně nabírat výšku ale zároveň se po větru vzdalovat od svého přistávacího bodu. Po rozpadu stoupáku nad závětrnou hranou letiště začal nový pokus o návrat. Model však dosedl téměř přesně do míst, odkud se před minutou zachránil.
Ovšem největšími kaskadéry klání se ukázal rodinný team Novotných. Otec Radek se nechal 3x za sebou odnést po větru tak daleko že nebyl schopen dovést svou Tilii 25 zpátky na přistání. Z toho dvakrát přistál v nedalekém lese a jednou na asfaltové ranveji. Vše završil syn René, když v posledním letu posledního kola v prudkém klesání rozložil svůj zahraniční (slovenský) model, který neřiditelný dopadl na zalesněný hřbet nad letištěm. Model, jehož křídlo postrádalo celé ucho, se podařilo nalézt až po hodině a půl.
Konečnému pořadí, dle očekávání, nakonec dominovali ostřílení piloti uhlíkových skvostů z dílen české firmy Samba model.
Stupně vítězů tak obsadili:
1. Stanislav Perkovič
2. Miroslav Kotula
3. Jaroslav Imiolek
text: Rudolf Rada
foto RCEV: Lenka Hlaváčková
foto F5J: Čeněk Šlapák
Elektromaketářská 2015
Popáté se druhou červnovou sobotu konalo v RC Modelparku Suché setkání modelářů, kteří se věnují modelům vojenských letadel poháněných elektromotory. Letos do vyjímečného areálu Modelparku u Modlan na Teplicku zavítalo třiadvacet pilotů, kteří s sebou přivezli téměř 70 modelů.
Pro každého pak byla připravena nádherná pamětní samolepka akce od RC ZOOM.cz a pro vítěze jednotlivých kategorií stavebnice v rozsypu od firmy CNC-HC.cz a hlavně modelářská elektronika od eMotors.cz.
Celý článek z naší akce najdete v RC Revue 8/2015
Video z naší akce pořídil a sestříhal Libor Kolman, lze je nalézt na www.youtube.com
Trocha strohých technických údajů: PIKE PERFECTION je poslední evoluční verzí soutěžního speciálu pro FAI kategorii F5J (termické elektrovětroně s výškoměrem). Drak modelu je celokompozit Kevlar / Karbon. Křídlo je pouze dvoudílné, nasouvané z boku trupu na uhlíkovou dutou spojku. Předsazená VOP je demontovatelná a na rozdíl od mnoha současných modelů není plovoucí. Kýlovka je pevnou součástí trupu.
rozpětí: 3700 mm, délka: 1770 mm, hmotnost: cca. 1600 g.
V sobotu 14.června 2014 se v RC Modelparku konal již čtvrtý ročník setkání příznivců maket a polomaket vojenských letadel poháněných elektromotory. Elektromotor a vojenský původ předlohy jsou vlastně jediná kritéria pro přihlášení modelu. Pravidelně se tak v Modelparku schází piloti warbirdů z různých ARF stavebnic, ale i stavitelé modelů konstrukčních či z pěnových hmot. Na rozdíl od loňského ročníku, kdy jsme upustili od jakéhokoliv oficiálního bodování a hodnocení modelů, jsme letos vyzkoušeli systém, kdy si modeláři hodnotili své modely a předvedené lety navzájem, a to v anonymním hlasování. Díky tomu vložené soutěže probíhaly v pohodě a bez zbytečného stresu. Díky ochotným sponzorům jsme pro vítěze měli i hodnotné ceny: modelářskou elektroniku od eMotors, stavebnici modelu v rozsypu od CNC-HC a reklamní předměty a samolepky od RC-ZOOM.
Velkou výhodou Modelparku v Suché je bezchybné zázemí, a tak už v pátek večer mohli přijet první nedočkavci. V sobotu v deset hodin proběhlo přivítání modelářů, vysvětlení organizace, pravidel létání a také způsobu hodnocení modelů. Sešly se téměř tři desítky modelářů, ze kterých se dvacet přihlásilo do některé ze soutěží. Na letošní ročník dorazili jak pravidelní, tak noví účastníci. Mezi těmi pravidelnými nechyběl Karel Mojžíš se svými warbirdy z polystyrenu. Zaujal především dvoumetrovým Fiatem G.55 Centauro a o kousek menším Iljušinem IL 2, oba modely vynikají precizním zpracováním, detaily i patinou. Karel vyrobil skvěle létající Fiaty hned dva a tak mohli diváci shlédnout i skupinový let obou strojů, který divákům předvedl spolu s Romanem Exnerem. Vojta“Coddy“ Fusko jako pokaždé přivezl nejpočetnější flotilu modelů a přijel také Jirka“Jyrry“ Šmíd s osvědčeným D.H.98 Mosguito od Black Horse a novinkou, desetikilovým F7F Tigercat od čínské firmy ASM. Skvěle létající a pokaždé trochu neposedný při přistání Heinkel He 100 D-1 předvedl Pavel Nisser, jeho model je postavený podle zmenšeného plánu Nicka Zirolliho, z polystyrenu, potažený je balsou a laminátem a vyniká zpracováním a dokonalou povrchovou úpravou. Na ranveji se objevila i jediná žena, členka našeho klubu, Jitka Chudáčková. Nechala sice na zemi svůj nový F4U Corsair v neobvyklé argentinské kamufláži i malou La-7 vlastní výroby z polystyrenu, ale létala se stařičkým Piper Grasshopper a sklidila velký potlesk diváků i ostatních modelářů. Mezi nováčky zaujal hlavně Josef Rejent, jednak se svým přestavěným P-51D Mustang od FMS (RCR 12/2013) a také F4U Corsairem od Shenzhen Lanxiang Model se sklopnými křídly, který opatřil dokonalou patinou olétaného stroje.
Jak je na EMAK již dobrou tradicí byl letový program dvakrát proložen kombatem malých polomaket s 10 metrovou stuhou. Tato „kulturní vložka“ je oblíbená hlavně u diváků, kteří vždy hlasitě ocení seknutí stuhy nebo srážku modelů. Na konci vystoupení vždy následuje mohutný potlesk.
Největšími zážitky pro všechny, byly lety mohutného F7F Tigercata se zvukovým modulem Jirky Šmída. Jirka svojí, pokaždé perfektní, pilotáži a impozantními nízkými průlety nikoho nenechal na pochybách, kdo si letos, stejně jako v předcházejících dvou ročnících, odveze putovní pohár za letovou ukázku a elektromotor Leopard od eMotors . Druhý putovní pohár a 40A regulátor od eMotors, za nejlepší model si odvezl Josef Rejent, který ze stavebnice Mustangu od FMS vysochal krásnou maketu, s dokonalým kokpitem, nad kterým každý modelář jen kroutil hlavou. Cenu o nejlepší přestavbu stavebnice ARF si odnesl Pavel Nisser, který Messerschmitta Bf 109 G6 od Parkzone přestavěl nejprve na verzi G10 a posléze na poválečnou Avii S-99 československého bezpečnostního letectva. Za vítězství získal krásnou stavebnici dvouplošníku Letov Š-231 v rozsypu od CNC-HC. Cenu pro největšího smolaře, láhev domácí meruňkovice od neúnavného stavitele warbirdů Oldy „OwlCastla“ Sovy, vyhrál Vojta Fusko, který přímo před zraky diváků úplně rozstřelil svého dmychadlového DH 100 Vampire.
Kolem páté odpoledne, při ukončení oficiální části setkání, proběhlo vyhlášení jednotlivých kategorií a tombola, ze které si každý soutěžící odnesl užitečné dárky od RC-ZOOM a eMotors. Celý den program perfektně moderoval Pavel Nisser, který díky svým znalostem poskytoval perfektní informace jak o modelech, tak o historii a parametrech jejich skutečných vzorů.
Mnoho účastníků zůstalo i po ukončení a tak následovalo volné létání až do pozdního večera, kdy jsme vydařenou akci, u grilu, zapili zbývajícími lahvemi pálenky. Ti opravdu skalní zůstali přes noc, aby si i v neděli zalétali a užili si perfektního zázemí modelářského letiště RC Modelpark Suché. Doufejme, že příští rok nám bude více přát počasí, které letos trošku zlobilo, hlavně silným větrem.
Autorem valné většiny tohoto článku je Martin Tintěra. Děkuji!
ELEKTROMAKETÁŘSKÁ 2013
Tak a je to za námi. S několika kolegy a kamarády jsme vstoupili na neprobádanou půdu pořádání modelářských akcí.
Realizaci projektu jsme převzali zhruba měsíc před datem konání s ideou toho že nechceme nechat padnout slibně započatou tradici této akce pro příznivce vojenských letadel, a co víc, dál se podělit s naším "postižením" co nejširší veřejnosti. Pořadatelský tým ve složení Pavel, Martin, Jitka a já si rozdělil potřebné úkoly a s vírou v to že nás nepotopí (do slova a do písmene) počasí jsme začali uskutečňovat náš plán.
V sobotu 8. června ráno nás v Modelparku Suché přivítalo slunečné počasí, s jen mírným větrem, které dávalo naději na slušnou účast pilotů i návštěvu diváků. Mnozí z nich v přízeň počasí evidentně věřili více než samotní pořadatelé, protože téměř hodinu před oficiálním začátkem se parkoviště pomalu plnilo jejich vozy. Rekord drží náš pravidelný host a kamarád Coddy z Milovic, který byl spolu s několika dalšími piloty na ploše jěště dříve než kdokoli z nás, pořadatelů.
Mezi dalšími dorazivšími byli staří známí: Lukáš Rada s obřím Fokkerem E.III, Jirka Šmíd s De Havilandy 88, 98 a B-25, Děčíňáci Honza Sochor, Pepa Baco, Karel Mojšíš s mnoha parádními modely a spousta dalších na které bych nerad zapoměl. Co nás opravdu potěšilo bylo množství nových tváří, krásných modelů a také spokojených diváků, pro které bylo připraveno výborné občerstvení od p. Vacka.
Za doprovodu hudby a bravurního komentáře Karla Pecky se rozjel dopolední maraton letů, který přerušila až malá dešťová přeháňka v půl jedné a umožnila tak pilotům i divákům využít občerstvení. Bez dalších přestávek se pak létalo i celé odpoledne až do další podvečerní přeháňky, která tak vlastně ukončila oficiální část akce.
Co je podle mne možno neskromně vyzdvihnout je skutečnost že celý den proběhl v naprosto pohodové atmosféře a bez vážnějších zádrhelů či komplikací. Navíc se nám vyhnuly fatální nehody modelů a tak těmi nejtěžšími byl pád La 7 a odpadnutí motorové části u Corsaira během letu.
Létalo se ale samozřejmě dál až do samého večera, kdy se všichni zbylí vytrvalci sešli u ohně se sponzorskými buřtíky a zakončili velmi vydařený den.
Malá fotogalerie na Rajčeti:
Reggiane Re.2005 „Sagittario“
Historie Italského stíhacího letounu Reggiane Re.2005 „Sagittario“ (lučištník) se začala psát počátkem 40 let, kdy byl armádou předložen požadavek na vývoj moderního, těžce vyzbrojeného stíhacího letounu, poháněného řadovým, vodou chlazeným motorem.
Po problémech a neschopnosti Italů dokončit vývoj vlastní pohonné jednotky s požadovanými vlastnostmi byl nakonec vybrán německý motor Daimler-Benz DB 605 A1, který měl být později pro sériové stroje vyráběn licenčně v Itálii. Nezávisle na sobě byli zkonstruovány 3 typy které si byli velmi podobné zejména přední částí trupu, Macchi MC.205 „Veltro“ (chrt), Fiat G55 „Centauro“ (kentaur) a právě Reggiane.
Práce na prototypu MM.494 byly zahájeny v roce 1941 a letoun byl dokončen v prosinci téhož roku. Až do dubna 1942 se ale čekalo na motor DB 605 A1 odeslaný z Německa. Jako oficiální datum prvního letu se uvádí 9. květen1942, ve skutečnosti to však bylo již 30. dubna ale přistání se nezdařilo a došlo při něm k drobné nehodě a poškození.
Během testů bylo dosaženo rychlosti 678 km/h ve výšce 6950 m, což byl tehdy velmi dobrý výkon a druhý prototyp zkoušený Němci na jaře 1943 údajně dosáhl 720 km/h.
Do kapitulace Itálie v září 1943 bylo vyrobeno a dodáno cca. 36 strojů – přesný počet není znám (2 prototypy, 16ks. „nulté série“ v roce 1942, 18ks. „předsérie“ v roce 1943). Re.2005 sloužili z počátku při obraně Sicílie proti vylodění ale po jejím obsazení spojenci se zbylé stroje stáhli zpět na kontinent kde se, po doplnění o nové, účastnili obrany proti náletům B-17. Valná většina letadel byla zničena při akci, nebo na zemi při bombardování letišť, poslední dvě schopné letu byly zničeny při kapitulaci. Všechny zbylé stroje (asi 12) zabavili Němci a jejich osud není přesně znám. Existují informace o jejich působení při obraně Berlína nebo Bukurešti, jeden stroj byl prokazatelně nasazen do obrany naftových polí v Ploesti.
Reggiane Re.2005 Sagittario
stíhací dolnoplošník celokovové konstrukce s podvozkem zatahovaným od centroplánu, rozpětí 11 m, délka 8,73 m, výška 3,15 m, vzletová hmotnost 3574 Kg.
motor pístový kapalinou chlazený přeplňovaný invertní vidlicový dvanáctiválec Fiat RA.1050 RC-58 Tifone o vzletovém výkonu 1085 kW (1475 hp), vrtule třílistá celokovová stavitelná s konstantní rychlostí otáčení Piaggio P.2001 o průměru 3,05 m, palivová nádrž o objemu 536 l + 2 x 150 l v přídavných nádržích. Maximální rychlost 678 km/h v 6950 m, cestovní rychlost 515 km/h, stoupání 20 m/s, dostup 11500 m, dolet 980 – 1270 Km.
Výzbroj: kanón Mauser MG-151/20 ráže 20 mm se 150 náboji střílející osou vrtule, 2 synchronizované velkorážné kulomety Breda-SAFAT ráže 12,7 mm s 350 náboji na zbraň umístěné nad motorem a 2 kanóny Mauser MG-151/20 ráže 20 mm s 200 náboji na zbraň v křídlech.
Fotky a popis stavby modelu Reggiane Re.2005 Sagittario v sekci výzkum a vývoj a na rajčeti !
"Velká" Malá elektromaketářská
V sobotu 11.6. se na letišti Model Parku Suché sešli majitelé, piloti a příznivci elektromodelů vojenských aeroplánů z dob jejich největší slávy, tzn. mezi lety 1914 - 1945. Konal se totiž první (a doufám že ne poslední) ročník jejich setkání s názvem Malá Elektromaketářská, kterou si vymyslel ale hlavně skvěle zorganizoval Roman Exner. Dlužno podotknout že název akce vzal za své už ze startu, 40 (slovy čtyřicet!) modelů všech velikostí se sotva vešlo na nově vybudovanou stojánku a dávalo tušit že se bude na co dívat.
Modely se sešly všeliké, jak co do velikosti tak materiálu, od 0,8 do 1,8 metru, z EPS, XPS, EPP, konstrukční, ze stavebnic i vlastní produkce. Jedno ale měli společné, byli důstojnými zástupci svých velkých vzorů. Stejně tak piloti se za kniply svých vysílačů statečně činili.
Po nezbytné prezentaci se rozjely zkušební a ukázkové lety, ve kterých se v rychlém sledu představili všichni zůčastnění piloti, které pokračovaly asi do 13 hodin kdy proběhl krátký brífink soutěžních pilotů a společné focení. V soutěžní části odlétali piloti svojí zvolenou 5 minutovou sestavu, kterou jim ohodnotili dva bodovači. Po další části ukázkových letů proběhlo vyhlášení soutěže. Nejlepším "domácím" byl Pavel Nisser s krásným a neokoukaným Heinkelem HE-100 D, když obsadil 2 místo. Další část volných letů pak pokračovala až do soumraku a volně přešla do posezení u grilu a pěnivého moku.
Závěrem se sluší říct: "Romane díky" !!!
F18A Hornet FAIL
Mezi mnoha stroji přítele Václava se donedávna nacházel i jeden téměř obří F18 Hornet od Pelikána. Po několika pokusech o "standardní" start ze země, kdy se jako totální záškodník projevil originální podvozek se zemědělskými vůlemi, bylo přikročeno k demontáži všeho co není pro let nezbytně nutné. A když už to konečně letělo tak po několika vteřinách se za Hornetem začalo docela slušně kouřit. Regulátor usmažil dmychadlo a udělal do trupu pěknej kráter.
Elektro Vírník
Na letišti Modelparku Suché se občas objeví kolega s modelem vírnku. Jak sem zjistil je to stavebnice Rainbow od firmy Mega Motor. Létá opravdu krásně a s nezaměnitelným zvukem rotující nosné plochy. Ale nejzajímavější je stejně předstartovní roztáčení 
Setkání Jetů na letišti v Suché
Bezva akce, dobré počasí a perfektní modely včetně úžasných letových ukázek doprovázených nezaměnitelnou zvukovou kulisou proudových motorů!
